

Can Tenali Raman convert enmity into friendship?
When King Krishnadevaraya shouted at Tenali Raman to leave his kingdom Tenali Raman sadly left from there. He reached the court of the neighbouring king and sang many songs in praise of him. The neighbouring king was overjoyed by Tenali Raman's praise and asked him to introduce himself. Tenali Raman said, “I am the personal secretary of Krishnadevaraya, the king of Vijayanagara.” The king said, "Vijaynagara is our enemy, then how did you come to my court as a resident of that place, didn't you feel afraid?" Tenali Raman said, “You consider us enemies, while our king considers you as friend”.
The neighbouring king asked in surprise, "But our courtiers say that Krishnadevaraya considers us enemies." Tenali Raman said, “The courtiers of Vijayanagara provoke the king in the same way, but our king does not listen to their words. He praises you. He says that having enmity with a neighbour is not a good thing.”
The king of the neighbouring country liked Tenali Raman's words. He said, "How can we trust you?" Tenali Raman said, “I myself am his personal secretary and he has sent me a peace proposal.”
The neighbouring king was convinced of Tenali Raman's words and said, "So what should we do next?"
Tenali Raman advised that a treaty and some gifts be delivered to the Vijayanagara kingdom and “accept friendship with Vijayanagara," he said. The king liked Tenali Raman's suggestion very much. He started preparing the gifts.
On the other hand, King Krishnadeva came to know of Tenali Raman's innocence and was deeply repenting for his behaviour. The next day he saw that Tenali Raman and the messengers of neighbouring king were present in the court with a proposal for a treaty. He also had many gifts with him. The king looked at Tenali Raman lovingly. He was convinced in his heart that only Tenali Raman could do the work of converting enmity into friendship.
தெனாலி ராமனால் பகைமையை நட்பாக மாற்ற முடியுமா?
விஜயநகர சாம்ராஜ்யத்தை விட்டு தெனாலி ராமன் வெளியேற வேண்டுமென மன்னன் கிருஷ்ணதேவராயர் கடுமையாக சாடியதால் தெனாலி ராமன் சோகமாக அங்கிருந்து வெளியேறினார். அவர் அண்டை நாட்டு மன்னரின் அரசவையை அடைந்து அவரைப் புகழ்ந்து பல பாடல்களைப் பாடினார். தெனாலி ராமனின் புகழ்ச்சியால் மகிழ்ந்த அண்டை நாட்டு மன்னர், தெனாலி ராமன் தன்னை அறிமுகப்படுத்படுத்திக் கொள்ள சொன்னார்.
நான் விஜயநகர மன்னர் கிருஷ்ணதேவராயரின் தனிப்பட்ட செயலாளர் என்றார் தெனாலி ராமன். விஜயநகரம் எங்களுக்கு எதிரி நாடாகிற்றே, பிறகு எப்படி அந்த இடத்தில் வசிப்பவனாக இருந்து கொண்டு என் அரசவைக்கு வந்தாய், உனக்கு பயமாக இல்லையா என்று அண்டை நாட்டு மன்னர் கேள்வி எழுப்பினார். நீங்கள் எங்களை எதிரிகளாகக் கருதுகிறீர்கள், எங்கள் மன்னர் உங்களை நண்பராகக் கருதுகிறார் என்றார் தெனாலி ராமன்.
ஆனால், கிருஷ்ணதேவ் ராயரே எங்களை எதிரியாகத்தான் கருதுகிறார் என்று எங்கள் அரசவையினர் கூறுகிறார்களே என்று அண்டை நாட்டு மன்னர் ஆச்சரியத்துடன் கேட்டார். விஜயநகரில் உள்ள அரசவையினர் அரசரை இப்படித் தூண்டிவிடுகிறார்கள், ஆனால், எங்கள் மன்னர் அவர்கள் சொல்வதைக் கேட்பதில்லை. அவர் உங்களைப் புகழ்கிறார். அண்டை நாட்டினருடன் பகை கொள்வது நல்லதல்ல என்று அவர் கூறுகிறார் என்று பதிலளித்தார் தெனாலி ராமன்.
தெனாலி ராமனின் வார்த்தைகளை அண்டை நாட்டு மன்னன் ரசித்தார் இருந்தாலும் நாங்கள் உங்களை எப்படி நம்ப முடியும் என்று அவர் கேட்டார். அதற்கு தெனாலி ராமன், “நானே எம்மன்னரின் தனிப்பட்ட செயலாளர், அவர் எனக்கு ஒரு சமாதான முன்மொழிவை அனுப்பியுள்ளார்" என்று கூறினார்.
தெனாலி ராமனின் வார்த்தைகளை நம்பிய அண்டை நாட்டு மன்னன், "அப்படியானால் நாம் என்ன செய்ய வேண்டும்?" என்று கேட்டார்.
விஜயநகர சாம்ராஜ்யத்திற்கு ஒரு உடன்படிக்கை மற்றும் சில பரிசுகளை வழங்குமாறு தெனாலி ராமன் அறிவுறுத்தினார். மேலும் "விஜயநகரத்தின் நட்பை ஏற்றுக்கொள்ளுங்கள்"என்று கூறினார். தெனாலி ராமனின் ஆலோசனை அண்டை நாட்டு அரசருக்கு மிகவும் பிடித்திருந்தது. அவர் பரிசுகளைத் தயாரிக்கத் தொடங்கினார்.
மறுபுறம், தெனாலி ராமன் குற்றமற்றவர் என்பதை மன்னர் கிருஷ்ணதேவராயர் அறிந்து தனது நடத்தைக்காக மிகவும் வருந்தினார்.
மறுநாள் தெனாலி ராமனும் அண்டை நாட்டு மன்னரின் தூதுவர்களும் உடன்படிக்கைக்கான முன்மொழிவுடன் அரசவைக்கு வந்திருப்பதை மன்னர் கிருஷ்ணதேவராயர் கண்டார். தெனாலி ராமனிடம் பல பரிசுகளும் இருந்தன. அரசன் தெனாலி ராமனை அன்புடன் பார்த்தார். பகையை நட்பாக மாற்றும் வேலையை தெனாலி ராமனால் மட்டுமே செய்ய முடியும் என்று மனதிற்குள் எண்ணி சமாதானம் அடைந்தார். - கட்டுரையாளர்: ஆங்கிலத் துறை முன்னாள் உதவிப் பேராசிரியர்