The Demand for Loan and Justice
Mulla Nasruddin struck up a conversation with a stranger. At one point, the stranger asked Mulla Nasruddin , “So how’s business?” “Great,” said Mulla Nasruddin. The stranger asked, “Then can I borrow ten dollars?” “No. I don’t know you well enough to lend you money,” replied Mulla Nasruddin.“That’s strange,” said the vexed stranger, “Where I used to live, people wouldn’t lend me money because they knew me; and now that I’ve moved here, people won’t lend me money because they don’t know me!“
After some time the same man ran into Mulla Nasruddin room and said, “I was just robbed at the border of this village! It must have been someone from here, and I demand justice! The robber took everything from me—my shoes, my pants, my shirt, my coat, my necklace, and even my socks…he took everything, I tell you! I demand justice.”“Well now,” Mulla Nasruddin replied, “I see that you are still wearing your underwear—so the robber didn’t take that, did he?”“No,” replied the man. Mulla Nasruddin responded, “Then I am sure he was not from here, and thus I cannot investigate your case.” “How can you be so sure?” the man asked. “Because if he were from here, he would have taken your underwear as well. After all, we do things thoroughly around here.”
கடன் மற்றும் நீதிக்கான கோரிக்கை
முல்லா நஸ்ருதீன் முன்பின் தெரியாத ஒரு அந்நியருடன் உரையாடிக் கொண்டிருந்தார். ஒரு கட்டத்தில், அவர் அந்நிய நபர் முல்லா நஸ்ருதீனிடம், அப்புறம் வியாபாரம் எப்படி போகுது? என்று கேட்டார். நன்றாக உள்ளது என்று முல்லா நஸ்ருதீன் கூறினார். அதற்கு அந்த அந்நியன், அப்படியானால் நான் பத்து டாலர்கள் கடன் வாங்கலாமா? என்று பதிலுக்கு கேட்டார். முடியாதே. உனக்குக் கடன் கொடுக்கும் அளவுக்கு உன்னை எனக்கு நன்றாகத் தெரியாதே என்று முல்லா நஸ்ருதீன் பதிலளித்தார்.
விசித்திரமாக இருக்கிறதே என்று அந்நியன் விரக்தியாக கூறினான். நான் வசித்த ஊரில், மக்களுக்கு என்னை நன்றாக தெரிந்திருந்ததால் எனக்குக் கடன் கொடுக்க மாட்டார்கள். இப்போது நான் இங்கு வந்துவிட்டேன், மக்கள் எனக்குக் கடன் தர மாட்டேன் என்கிறார்கள். ஏனென்றால் அவர்களுக்கு என்னைத் தெரியாதாம் என்றான் அந்த அந்நியன்.
சிறிது நேரம் கழித்து அதே நபர் முல்லா நஸ்ருதீனின் அறைக்குள் ஓடி வந்து, இந்த கிராமத்தின் எல்லையில் நான் திருடப்பட்டேன். இங்கு வசிக்கும் யாரோ ஒருவராக தான் இருந்திருக்க வேண்டும். எனக்கு நீதி வேண்டும் என்று கூச்சலிட்டார். கொள்ளைக்காரன் என்னிடமிருந்து எல்லாவற்றையும் எடுத்துக் கொண்டான்-என் காலணிகள், என் கால் சட்டை, என் சட்டை, என் கோட், என் கழுத்து சங்கிலி மற்றும் கால் உரைகள்...
எல்லாவற்றையும் எடுத்துக் கொண்டான், எனக்கு நீதி கேட்கிறேன் என்று அலறினான். அதெல்லாம் சரி! நீ இன்னும் உன்னுடைய உள்ளாடைகளை அணிந்திருப்பதை நான் காண்கிறேன், அதனால் திருடன் அவற்றை களவாடவில்லை அப்படித்தானே என்று முல்லா நஸ்ருதீன் கேட்டார். இல்லை என்று அந்த நபர் பதிலளித்தார். அப்படியானால் திருடன் இந்த ஊரைச் சேர்ந்தவனில்லை என்பதை உறுதியாகச் சொல்வேன்.
அதனால் உங்கள் வழக்கை என்னால் விசாரிக்க முடியாது என்றார் முல்லா நஸ்ருதீன். உங்களால் எப்படி இவ்வளவு உறுதியாகச் சொல்ல முடிகிறது என்று அந்த நபர் முல்லாவிடம் கேட்டார். ஏனென்றால் திருடன் இங்கிருந்து வந்திருந்தால், உங்கள் உள்ளாடைகளையும் எடுத்துச் சென்றிருப்பான். எதுவானாலும் நாங்கள் முழுமையாகச் செய்பவர்கள் என்றார் முல்லா நஸ்ருதீன். - கட்டுரையாளர்: ஆங்கிலத் துறை முன்னாள் உதவிப் பேராசிரியர்